9 osvědčených tipů, jak se přestěhovat bez zbytečného stresu

1. Uvědomte si, že bez stresu to prostě nepůjde. Vyvarujete se tak spoustě zbytečného stresování.
2. Nechte všechno balení na poslední den. Sice možná vůbec nepůjdete spát, ale aspoň nebudete muset bydlet mezi krabicemi.
3. Zbytečně nerozebírejte nábytek. Když se při převozu sem tam trochu odře, získá stylovou patynu!
4. Jděte krabice na balení shánět až na poslední chvíli. Projdete si díky tomu spoustu obchodů v okolí.
5. Naplánujte si stěhování na dobu, když všichni vaši přátelé jedou na dovolenou. Ač vám to po rvaní šesté skříně možná nepřijde jako dobrý nápad, představte si, jak dlouho byste museli strávit v posilovně, abyste vydali tolik energie.
6. Nepropadejte panice, až uvidíte, kolik máte věcí. Naopak oceňte, v jakém materiálním blahobytu žijete.
7. Zapomeňte ve stěhovací dodávce tašku se všemi vašimi botami. Aspoň je později dokoupíte dle poslední módy.
8. Určete si jasné priority, co potřebujete vybalit jako první, a dejte zásoby alkoholu někam navrch.
9. Hned na den, kdy jste se nastěhovali, pozvěte přátele. Nejen, že budete mít motivaci rychle vybalit (viz bod 8), ale zároveň i sousedy hned na začátku připravíte na to, co jste zač.

Jaké jsou vaše zaručené tipy, jak se přestěhovat bez stresu a zbytečné námahy?

Co jsem se naučila v Mnichově

1. Pokud ještě nemáte společnou fotku s Haribo medvídkem v nadživotní velikosti, nemáme se spolu o čem dál bavit!
2. Nic nevystihne tak dobře pocit absolutní a nepřekonatelné zbytečnosti, jako jít házet perly na hrách.
3. Přemýšlíte o nějaké městské sportovní aktivitě? Zapomeňte na nudné běhání, pétanque nebo posilovací prolézačky. V Mnichově můžete natáhnout neoprén a v jedenáct v noci jít surfovat kousek pod náměstí.
4. Je-li to pro vás málo adrenalinové, jděte se v noci projít do jednoho z mnoha parků. Budete si připadat jak v hororu, protože jsou absolutně neosvětlené.
5. Jestliže minete hned na začátku výpravy odbočku na hlavní náměstí, tím, že tvrdošíjně budete v cestě pokračovat další dva kilometry, se k němu rozhodně nepřiblížíte.
6. Jezdit na tobogánech s horečkami je neopakovatelný zážitek. Aspoň doufám!
7. Cyklostezka je posvátná záležitost. Stačí, aby do ní chodec zasahoval třeba jen tkaničkou od bot a už se bortí celá doprava a cyklisti se můžou uzvonit. Ordnung prostě musí být.
8. Koupit nesmažené jídlo v McDonalds je nemožné. Teda pokud nejste ochotní žvýkat celulózu z ubrousků.
9. Bydlet v hotelu, který je hned u letiště, vám přivodí cestovní horečku. Budete ochotní jet kamkoli jinam, abyste se v klidu vyspali.

Jak jsem vyzvedávala sestru

Na letišti máme s mamkou tolik času, že si stíháme vypít zatraceně silné cappuccino, opakovaně zajít na záchod, prohlédnout výstavu v příletové hale a probrat vše, co se událo za poslední měsíc, kdy jsme se neviděly (s mírou podrobností, jaké si sdělujeme, vězte, že to byla opravdu dlouhá doba).

Deset minut před očekávaným příletem se přesouváme před světelné tabule hlásající přílet jednotlivých letadel. Prodíráme se skrz dav čekající na navrátivší se  z Osla, Kuala Kumpur a Johannesburgu až úplně dopředu, aby nás sestra náhodou nepřehlédla. Opovržlivě koukáme na ty, kteří čekají s malými decentními cedulkami se jmény na neznámé návštěvy a s hrdostí vytahujeme papír velikosti štědře pojatého reklamního poutače. Americká vlajka, která je na něm nakreslená, se odráží až na protější stěně spolu s nápisem: "Welcome, Ms Eva!"

S potutelnými úsměvy kolem nás projde zástup turistů z Johannesburgu. Nedbáme jejich pokřikování a vlajku držíme odvážně dál. Když uličkou protančí několik blonďáků z Osla, sestry let už má být dávno odbavený a kufry předány majitelům. Ale ona stále nikde. To se včera večer s opojnou Amerikou loučila tak vehementně, že dneska zapomněla nastoupit do letadla?

Přešlapujeme z místa na místo. Částečně nedočkavostí. Částečně tím, že už nás z držení vítacího poutače začínají obstojně bolet ruce.  Třeba se ještě někde srdceryvně objímá s Georgem, kterého cestou potkala.

Dalších pět minut. Kolem nás se vystřídal už několikátý hlouček čekatelů. V tom se mamce rozhuláká mobil.
"Ahoj, kde jste?" slyším sestry hlas.
"Čekáme u těch cedulí," odpovídá mamka.
"Já taky. Ale nevidím vás tu."
"To je divný."
"Nejste na špatným terminálu?"
"Určitě ne," obdivuju mamku, jak je o tom skálopevně přesvědčená.
"Přiletěla jsem na jedničku."
"Ahá," odpovídá mamka a oči upírá na obrovskou ceduli s nápisem "Terminál2".
"Tak tam počkejte. Přijdu si vás vyzvednout."

Řidič vedle nás jen pobaveně kroutí hlavou. A tak čekáme dál. Hlavně, že jsme přijely tak brzo, abychom se náhodou neminuly.

Jak si představujete ideální rodinný víkend?

Zdroj: Ivana Kvasnicová, novinky.cz

 Mohli byste třeba společně k obědu uvařit řízky s bramborami. Opatlat si prsty ve smíchané strouhance s vajíčkem a stěžovat si, jak tupá je škrabka na brambory.
Pak byste mohli jít na procházku ve spadaném listí nabalení do huňatých svetrů a divoce puntíkatých holinek.
Skákat do louží.
Sbírat kaštany a vracet se domů s tvářemi rudými od větru.
Pít teplé kakao a vyprávět si. Sedět zachumlaní v dece na gauči a číst si ze zažloutlých stránek knížky po babičce.

Mohli byste, ale...

Proč pracně škrábat brambory, když v nákupním centru vám udělají hranolky a cheeseburger za pět minut?
Procházet se můžete i mezi obchody s oblečením a drahou kosmetikou.
Než skákat do louží, skočte si raději pro nové náušnice a legíny.
Sbírejte rozsypaný popcorn mezi vibrujícími sedačkami v kině. Určitě při tom taky trochu zrudnete.
Mlčte a sledujte, jak se obří roboti mlátí v osmém pokračování filmu, který měl stejný rozpočet jako některé africké státy.
A ať nikdo netvrdí, že jsme konzumní společnost, zajděte si na výstavu pisoárů v přízemí.

Četli jste Konec civilizace od Aldouse Huxleyho?

9 tipů, jak se stát absolutně nejlepším běžcem

Uběhl rok od mého prvního koketování s během. Hodně se toho změnilo a já cítím nutkání předat vám nové, těžce nabyté tipy na to, jak běhat lépe, rychleji a krásněji!

1. Běhejte těsně po jídle. Skvěle tak budete vnímat vlastní tělo (minimálně žaludek). Stejný efekt se dostaví i po vypití sklenky (až tří) vína.
2. Běhejte před jídlem. Díky mžitkám a zatmívání před očima budete mít pocit jako po požití lehkých halucinogenů.
3. Běhejte za pravého poledne. Skvěle se opálíte. A ten úžeh brzy přejde.
4. Běhejte po tmě. Když nevidíte pod nohy, je to hned napínavější.
5. Běhejte v zimě. Otestujete, jaká je vaše prahová teplota pro nastydnutí a zánět průdušek.
6. Běhejte neznámé trasy po městě. Poznáte spoustu zajímavých míst. A třeba na takovou čtyřproudovou silnici s žádnou jinou možností, kudy běžet, jen tak nezapomenete.
7. Běhejte neznámé trasy po lese. Močály, rozvodněné řeky, kanci, mravenci - všechno to budete mít z první ruky.
8. Běhejte za deště. Skvěle vám to opláchne brýle a boty.
9. Běhejte se zvířaty. Když vás budou pronásledovat třeba takové rozzuřené čivavy, sami sebe překvapíte, co za rychlost zvládnete vyvinout.

Jak každý zodpovědný běžec ví, samotným během to zdaleka nekončí! Přidávám proto ještě několik bonusových rad na závěr:

• Běh, který jste nesdíleli na sociálních sítích, jako byste neběželi! 
• Jestli vám nebudou ladit tkaničky na botách se spoďárama, můžete se jít rovnou zakopat!
• Spoďáry a tkaničky samozřejmě musí být Nike!

Jak jste na tom s běháním vy?  Nazouváte tenisky s láskou nebo tomu vzdorujete?

Co jsem se naučila tak nějak přes léto a kus podzimu

1. Chemopren je vynikající záležitost. Nemusí sice slepit zrovna boty, které spravujete. Ale ruce, silonky, kabelku, podlahu a peněženku oblepí dokonale.
2. Je možné popálit se o myčku nádobí.
3. Ač se to může zdát nemožné, opravdu jde, aby běžecký okruh byl CELOU dobu do kopce.
4. Jsou dvě fáze dospělosti. V první fázi víte, které víno je dobré, abyste mohli machrovat před ostatními. Ve druhé fázi víte, které je šroubovací, abyste mohli chlastat kdykoli a kdekoli.
5. Při přípravě pokrmů je dobré být flexibilní. Vemte si třeba takové sušenky. Když se roztečou na plechu, začněte tvrdit, že vaším záměrem byla buchta. Když se vám po vyndání z trouby rozsype, uvědomte si, jak vynikající kaši jste připravili!
6. Když po dlouhé době vyjedete s autem a píchnete a vzápětí vytáhnete kolo a píchnete i na něm, můžete být jedině rádi, že na vodu se nechystáte v nafukovacím člunu.
7. Někteří lidé mohou být tak vyděšení, že vám nabourali do auta, že sice ujedou pryč, ale ohleduplně vám na místě nechají alespoň svůj nárazník.
8. Běh je nebezpečný sport! Mě při něm dneska pronásledovala a pak málem pokousala smečka čtyř rozzuřených čivav. (A ano, bylo potupný, že mě dohnaly!)

Co jsem se naučila v Polsku 2

1. Dopravní předpisy jsou chápány jako jen velice velice volná doporučení.
2. Jestliže vás v jedenáct v noci navigace při lovu alkoholu dovede do čínské čtvrti, kde na rozích ulic hlídají potetovaní Číňané, je to důvod k lehkému znepokojení.
3. Přejezd po neopravenych úsecích D1čky zní dost podobně jako minimal techno. A taky se v tom rytmu nemůžete přestat hýbat.
4. Týdenní zásoba alkoholu NIKDY nevydrží celý týden. Přiznejte si to za včasu. (a vyhnete se bodu č.2)
5. Budete-li pít vodku s majitelkou hostelu pozdě do noci, může to vzbudit žárlivost u jejího přítele, který jí nebude chtít pustit zpátky domů. Může  pak hrozit, že bude muset přespávat u vás v pokoji.
6. Udělejte si dopředu pořádný průzkum památek, které máte navštívit, aby se vám nestalo, že minete slavnou katedrálu, protože vám přijde moc malá.
7. Na 2500 km dlouhé cestě je možné nezabloudit. Tedy až na jedinou výjimku: když se snažíte dostat z parkoviště.
8. Potřebujete-li natankovat, vždy zaručeně narazíte na tu nejdražší pumpu v okruhu padesáti kilometrů.
9. V Polsku nesmíte pít alkohol na veřejnosti! Ještě, že policisté jsou natolik tolerantní, že jim stačí, když zahuhláte, že jste z Čech, oni chápavě přikývnou a s napomenutím vás nechají odejít.

Co za zásadní věci jste se na letních dovolených naučili vy? 

Řasová

Byl to sotva postřehnutelný moment. Krátký jako pohyb řasami při mrknutí, máchnutí křídel, úsměv na tváři, než se stihneš schovat za naučenou dospěláckou masku. Mezi mraky sem tam problesklo polední slunce a v korunách stromů opatrně ševelil vánek začínajícího podzimu.

Přes ulici se k ní zatoulala vůně hospody. Ale ne té, kde vaří jen z vybraných farmářských surovin. Byla to vůně nekvalitního eidamu, maggi a čerstvě zalitého turka, prokládaná dutým cinkáním hliníkových příborů. Všiml sis, že talíře znějí jinak, když je pokládáš na látkový a umělohmotný ubrus? A že plastové karafiáty zežloutnou z kouře cigaret?

V ten jediný okamžik přesně odměřený délkou mrknutí měla pocit, že je jí zase deset let, sedí na židli, nohama nedosáhne na zem a nesměle šeptá číšníkovi, že si dá ten tekutý sýr s hranolkami, protože neví, co ostatní jídla znamenají.

Proč se tak stydíme za ponožky v sandálech a turka neprodáváme na Václaváku turistům?

Balkonová

Seděla na balkóně a usrkávala rum obalena v namodralém kouři. Četla knížku a poslouchala, jak páteční Praha pomalu utichala, když se lidé po práci vraceli ke svým televizím a pivu za patnáct korun, a když se rozjeli na chatky za městem, aby splynuli s přírodou a vytrhali plevel ze svých bio mrkví nacucaných olovem.

Tenhle balkón pro ni byl zvláštní místo. Na chodbě, takže jsi každýmu na očích, ale přesto nikoho nezajímá, co se tam děje. Ve spodních patrech jim přes zábradlí visí sytě červený muškáty, na tom jejím je zprohýbaná kovová síť proti holubům. Je zvláštní pocit, když přes ní pozoruješ okna naproti. Na jednom balkonu pořád visí modrá trička. Přijde jí, že je tam věší schválně, aby ladila se žlutými květinami, které mají vyskládané na parapetu. Nebo tam žijí námořníci?

V rohu stojí vysoká bílá lampa, kterou tu nechal předchozí nájemník, a na zemi je nasráno od holubů. Neuklidnila to. Přijde jí, že se to tam hodí.

Když se snese tma a už není vidět na čtení, baví jí pozorovat, jak se postupně rozsvěcují a zhasinají okna naproti. Co za lidi tam bydlí? Chtěla by znát jejich příběhy. Ale ne ty obyčejné, kterými se každý holedbá v hospodě před kamarády. Chce slyšet ty, co se vypráví pod rouškou tmy, kdy už se posluchačům nemusíš dívat do očí, takže můžeš doufat, že tě nesoudí. A neodsuzují.

Je zvláštní, že na těch krásných balkonech nikdy nikdo nesedí.

Jak se stát hrdinou amerického seriálu

Přemýšlíte, jakým směrem by se měla dál ubírat vaše kariréra? Uvažujete o tom, že se stanete seriálovým hrdinou? Pokud splňujete alespoň polovinu bodů u následujícího seznamu, máte slušnou šanci své přání proměnit ve skutečnost!

1.  V dětství se vám stalo něco hrozně tragického - zabili vám rodiče nebo unesli sourozence. To vás zasáhlo natolik, že jste celý svůj život obětovali snaze najít pachatele.
2. Osud je vám ale nakloněn tak málo, že viníky nemůžou být obyčejní kriminálníci, ale lstiví a záludní géniové, za nimiž často stojí mocné organizace.
3.  Jste v podstatě nesmrtelní. 
4. Navzdory bodu č. 3 se vám často na přelomu června a července stávají závažná, se životem skoro neslučitelná zranění. Přes léto je ticho po pěšine a v září se během týdne dvou zázračně uzdravíte.
5. Jste buď vtipný, trochu asociální muž se zajímavými dovednostmi (geniální doktor, empat, deduktér...) nebo suchá žena, do které se často zamilovávají podivíni s nejrůznějšími vrtochy.
6. Ve svém okolí máte někoho velice charismatického a až nadpřirozeně krásného. Na střídačku jste zamilován vy do něj nebo on(a) do vás. Vždy, když už to vypadá, že byste konečně mohli být spolu, stane se něco naprosto nepředvídatelného a krajně nepravděpodobného, a vaše cesty se zase na několik týdnů rozdělí.
7. Nebojíte se riskovat život a už jste si zvykli na to, že bombu nezneškodníte dřív, než jednu dvě vteřiny předtím, než má vybuchnout.
8. Ve vážně vypjatých chvílích NIKDY neslyšíte telefon, abyste si všechny problémy mohli pořádně vyžrat.

Kolik bodů ze seznamu splňujete? Měli byste na to stát se hrdinou? Zapomněla jsem na nějaký závažný bod, který do dotazníku musím nutně doplnit?