neděle, prosince 14, 2014

9 osvědčených tipů, jak se přestěhovat bez zbytečného stresu

  1. Uvědomte si, že bez stresu to prostě nepůjde. Vyvarujete se tak spoustě zbytečného stresování.
  2. Nechte všechno balení na poslední den. Sice možná vůbec nepůjdete spát, ale aspoň nebudete muset bydlet mezi krabicemi.
  3. Zbytečně nerozebírejte nábytek. Když se při převozu sem tam trochu odře, získá stylovou patynu!
  4. Jděte krabice na balení shánět až na poslední chvíli. Projdete si díky tomu spoustu obchodů v okolí.
  5. Naplánujte si stěhování na dobu, když všichni vaši přátelé jedou na dovolenou. Ač vám to po rvaní šesté skříně možná nepřijde jako dobrý nápad, představte si, jak dlouho byste museli strávit v posilovně, abyste vydali tolik energie.
  6. Nepropadejte panice, až uvidíte, kolik máte věcí. Naopak oceňte, v jakém materiálním blahobytu žijete.
  7. Zapomeňte ve stěhovací dodávce tašku se všemi vašimi botami. Aspoň je později dokoupíte dle poslední módy.
  8. Určete si jasné priority, co potřebujete vybalit jako první, a dejte zásoby alkoholu někam navrch.
  9. Hned na den, kdy jste se nastěhovali, pozvěte přátele. Nejen, že budete mít motivaci rychle vybalit (viz bod 8), ale zároveň i sousedy hned na začátku připravíte na to, co jste zač.
Jaké jsou vaše zaručené tipy, jak se přestěhovat bez stresu a zbytečné námahy?

neděle, prosince 07, 2014

Co jsem se naučila v Mnichově


  1. Pokud ještě nemáte společnou fotku s Haribo medvídkem v nadživotní velikosti, nemáme se spolu o čem dál bavit!
  2. Nic nevystihne tak dobře pocit absolutní a nepřekonatelné zbytečnosti, jako jít házet perly na hrách.
  3. Přemýšlíte o nějaké městské sportovní aktivitě? Zapomeňte na nudné běhání, pétanque nebo posilovací prolézačky. V Mnichově můžete natáhnout neoprén a v jedenáct v noci jít surfovat kousek pod náměstí.
  4. Je-li to pro vás málo adrenalinové, jděte se v noci projít do jednoho z mnoha parků. Budete si připadat jak v hororu, protože jsou absolutně neosvětlené.
  5. Jestliže minete hned na začátku výpravy odbočku na hlavní náměstí, tím, že tvrdošíjně budete v cestě pokračovat další dva kilometry, se k němu rozhodně nepřiblížíte.
  6. Jezdit na tobogánech s horečkami je neopakovatelný zážitek. Aspoň doufám!
  7. Cyklostezka je posvátná záležitost. Stačí, aby do ní chodec zasahoval třeba jen tkaničkou od bot a už se bortí celá doprava a cyklisti se můžou uzvonit. Ordnung prostě musí být.
  8. Koupit nesmažené jídlo v McDonalds je nemožné. Teda pokud nejste ochotní žvýkat celulózu z ubrousků.
  9. Bydlet v hotelu, který je hned u letiště, vám přivodí cestovní horečku. Budete ochotní jet kamkoli jinam, abyste se v klidu vyspali.

pondělí, listopadu 10, 2014

Jak jsem vyzvedávala sestru


Na letišti máme s mamkou tolik času, že si stíháme vypít zatraceně silné cappuccino, opakovaně zajít na záchod, prohlédnout výstavu v příletové hale a probrat vše, co se událo za poslední měsíc, kdy jsme se neviděly (s mírou podrobností, jaké si sdělujeme, vězte, že to byla opravdu dlouhá doba).

Deset minut před očekávaným příletem se přesouváme před světelné tabule hlásající přílet jednotlivých letadel. Prodíráme se skrz dav čekající na navrátivší se  z Osla, Kuala Kumpur a Johannesburgu až úplně dopředu, aby nás sestra náhodou nepřehlédla. Opovržlivě koukáme na ty, kteří čekají s malými decentními cedulkami se jmény na neznámé návštěvy a s hrdostí vytahujeme papír velikosti štědře pojatého reklamního poutače. Americká vlajka, která je na něm nakreslená, se odráží až na protější stěně spolu s nápisem: "Welcome, Ms Eva!"

S potutelnými úsměvy kolem nás projde zástup turistů z Johannesburgu. Nedbáme jejich pokřikování a vlajku držíme odvážně dál. Když uličkou protančí několik blonďáků z Osla, sestry let už má být dávno odbavený a kufry předány majitelům. Ale ona stále nikde. To se včera večer s opojnou Amerikou loučila tak vehementně, že dneska zapomněla nastoupit do letadla?

Přešlapujeme z místa na místo. Částečně nedočkavostí. Částečně tím, že už nás z držení vítacího poutače začínají obstojně bolet ruce.  Třeba se ještě někde srdceryvně objímá s Georgem, kterého cestou potkala.

Dalších pět minut. Kolem nás se vystřídal už několikátý hlouček čekatelů. V tom se mamce rozhuláká mobil.
"Ahoj, kde jste?" slyším sestry hlas.
"Čekáme u těch cedulí," odpovídá mamka.
"Já taky. Ale nevidím vás tu."
"To je divný."
"Nejste na špatným terminálu?"
"Určitě ne," obdivuju mamku, jak je o tom skálopevně přesvědčená.
"Přiletěla jsem na jedničku."
"Ahá," odpovídá mamka a oči upírá na obrovskou ceduli s nápisem "Terminál2".
"Tak tam počkejte. Přijdu si vás vyzvednout."
Řidič vedle nás jen pobaveně kroutí hlavou. A tak čekáme dál. Hlavně, že jsme přijely tak brzo, abychom se náhodou neminuly.

pondělí, listopadu 03, 2014

Jak si představujete ideální rodinný víkend?

Zdroj: Ivana Kvasnicová, novinky.cz

 Mohli byste třeba společně k obědu uvařit řízky s bramborami. Opatlat si prsty ve smíchané strouhance s vajíčkem a stěžovat si, jak tupá je škrabka na brambory.
Pak byste mohli jít na procházku ve spadaném listí nabalení do huňatých svetrů a divoce puntíkatých holinek.
Skákat do louží.
Sbírat kaštany a vracet se domů s tvářemi rudými od větru.
Pít teplé kakao a vyprávět si. Sedět zachumlaní v dece na gauči a číst si ze zažloutlých stránek knížky po babičce.

Mohli byste, ale...

Proč pracně škrábat brambory, když v nákupním centru vám udělají hranolky a cheeseburger za pět minut?
Procházet se můžete i mezi obchody s oblečením a drahou kosmetikou.
Než skákat do louží, skočte si raději pro nové náušnice a legíny.
Sbírejte rozsypaný popcorn mezi vibrujícími sedačkami v kině. Určitě při tom taky trochu zrudnete.
Mlčte a sledujte, jak se obří roboti mlátí v osmém pokračování filmu, který měl stejný rozpočet jako některé africké státy.
A ať nikdo netvrdí, že jsme konzumní společnost, zajděte si na výstavu pisoárů v přízemí.

Četli jste Konec civilizace od Aldouse Huxleyho?

pondělí, října 27, 2014

9 tipů, jak se stát absolutně nejlepším běžcem



Uběhl rok od mého prvního koketování s během. Hodně se toho změnilo a já cítím nutkání předat vám nové, těžce nabyté tipy na to, jak běhat lépe, rychleji a krásněji!
  1. Běhejte těsně po jídle. Skvěle tak budete vnímat vlastní tělo (minimálně žaludek). Stejný efekt se dostaví i po vypití sklenky (až tří) vína.
  2. Běhejte před jídlem. Díky mžitkám a zatmívání před očima budete mít pocit jako po požití lehkých halucinogenů.
  3. Běhejte za pravého poledne. Skvěle se opálíte. A ten úžeh brzy přejde.
  4. Běhejte po tmě. Když nevidíte pod nohy, je to hned napínavější.
  5. Běhejte v zimě. Otestujete, jaká je vaše prahová teplota pro nastydnutí a zánět průdušek.
  6. Běhejte neznámé trasy po městě. Poznáte spoustu zajímavých míst. A třeba na takovou čtyřproudovou silnici s žádnou jinou možností, kudy běžet, jen tak nezapomenete.
  7. Běhejte neznámé trasy po lese. Močály, rozvodněné řeky, kanci, mravenci - všechno to budete mít z první ruky.
  8. Běhejte za deště. Skvěle vám to opláchne brýle a boty.
  9. Běhejte se zvířaty. Když vás budou pronásledovat třeba takové rozzuřené čivavy, sami sebe překvapíte, co za rychlost zvládnete vyvinout.
Jak každý zodpovědný běžec ví, samotným během to zdaleka nekončí! Přidávám proto ještě několik bonusových rad na závěr:
  • Běh, který jste nesdíleli na sociálních sítích, jako byste neběželi! 
  • Jestli vám nebudou ladit tkaničky na botách se spoďárama, můžete se jít rovnou zakopat!
  • Spoďáry a tkaničky samozřejmě musí být Nike!
Jak jste na tom s běháním vy?  Nazouváte tenisky s láskou nebo tomu vzdorujete?

neděle, října 19, 2014

Co jsem se naučila tak nějak přes léto a kus podzimu


  1. Chemopren je vynikající záležitost. Nemusí sice slepit zrovna boty, které spravujete. Ale ruce, silonky, kabelku, podlahu a peněženku oblepí dokonale.
  2. Je možné popálit se o myčku nádobí.
  3. Ač se to může zdát nemožné, opravdu jde, aby běžecký okruh byl CELOU dobu do kopce.
  4. Jsou dvě fáze dospělosti. V první fázi víte, které víno je dobré, abyste mohli machrovat před ostatními. Ve druhé fázi víte, které je šroubovací, abyste mohli chlastat kdykoli a kdekoli.
  5. Při přípravě pokrmů je dobré být flexibilní. Vemte si třeba takové sušenky. Když se roztečou na plechu, začněte tvrdit, že vaším záměrem byla buchta. Když se vám po vyndání z trouby rozsype, uvědomte si, jak vynikající kaši jste připravili!
  6. Když po dlouhé době vyjedete s autem a píchnete a vzápětí vytáhnete kolo a píchnete i na něm, můžete být jedině rádi, že na vodu se nechystáte v nafukovacím člunu.
  7. Někteří lidé mohou být tak vyděšení, že vám nabourali do auta, že sice ujedou pryč, ale ohleduplně vám na místě nechají alespoň svůj nárazník.
  8. Běh je nebezpečný sport! Mě při něm dneska pronásledovala a pak málem pokousala smečka čtyř rozzuřených čivav. (A ano, bylo potupný, že mě dohnaly!)

čtvrtek, září 18, 2014

Co jsem se naučila v Polsku 2

  1. Dopravní předpisy jsou chápány jako jen velice velice volná doporučení.
  2. Jestliže vás v jedenáct v noci navigace při lovu alkoholu dovede do čínské čtvrti, kde na rozích ulic hlídají potetovaní Číňané, je to důvod k lehkému znepokojení.
  3. Přejezd po neopravenych úsecích D1čky zní dost podobně jako minimal techno. A taky se v tom rytmu nemůžete přestat hýbat.
  4. Týdenní zásoba alkoholu NIKDY nevydrží celý týden. Přiznejte si to za včasu. (a vyhnete se bodu č.2)
  5. Budete-li pít vodku s majitelkou hostelu pozdě do noci, může to vzbudit žárlivost u jejího přítele, který jí nebude chtít pustit zpátky domů. Může  pak hrozit, že bude muset přespávat u vás v pokoji.
  6. Udělejte si dopředu pořádný průzkum památek, které máte navštívit, aby se vám nestalo, že minete slavnou katedrálu, protože vám přijde moc malá.
  7. Na 2500 km dlouhé cestě je možné nezabloudit. Tedy až na jedinou výjimku: když se snažíte dostat z parkoviště.
  8. Potřebujete-li natankovat, vždy zaručeně narazíte na tu nejdražší pumpu v okruhu padesáti kilometrů.
  9. V Polsku nesmíte pít alkohol na veřejnosti! Ještě, že policisté jsou natolik tolerantní, že jim stačí, když zahuhláte, že jste z Čech, oni chápavě přikývnou a s napomenutím vás nechají odejít.
Co za zásadní věci jste se na letních dovolených naučili vy? 


pátek, srpna 22, 2014

Řasová



Byl to sotva postřehnutelný moment. Krátký jako pohyb řasami při mrknutí, máchnutí křídel, úsměv na tváři, než se stihneš schovat za naučenou dospěláckou masku. Mezi mraky sem tam problesklo polední slunce a v korunách stromů opatrně ševelil vánek začínajícího podzimu.

Přes ulici se k ní zatoulala vůně hospody. Ale ne té, kde vaří jen z vybraných farmářských surovin. Byla to vůně nekvalitního eidamu, maggi a čerstvě zalitého turka, prokládaná dutým cinkáním hliníkových příborů. Všiml sis, že talíře znějí jinak, když je pokládáš na látkový a umělohmotný ubrus? A že plastové karafiáty zežloutnou z kouře cigaret?

V ten jediný okamžik přesně odměřený délkou mrknutí měla pocit, že je jí zase deset let, sedí na židli, nohama nedosáhne na zem a nesměle šeptá číšníkovi, že si dá ten tekutý sýr s hranolkami, protože neví, co ostatní jídla znamenají.

Proč se tak stydíme za ponožky v sandálech a turka neprodáváme na Václaváku turistům?

pátek, srpna 15, 2014

Balkonová



Seděla na balkóně a usrkávala rum obalena v namodralém kouři. Četla knížku a poslouchala, jak páteční Praha pomalu utichala, když se lidé po práci vraceli ke svým televizím a pivu za patnáct korun, a když se rozjeli na chatky za městem, aby splynuli s přírodou a vytrhali plevel ze svých bio mrkví nacucaných olovem.

Tenhle balkón pro ni byl zvláštní místo. Na chodbě, takže jsi každýmu na očích, ale přesto nikoho nezajímá, co se tam děje. Ve spodních patrech jim přes zábradlí visí sytě červený muškáty, na tom jejím je zprohýbaná kovová síť proti holubům. Je zvláštní pocit, když přes ní pozoruješ okna naproti. Na jednom balkonu pořád visí modrá trička. Přijde jí, že je tam věší schválně, aby ladila se žlutými květinami, které mají vyskládané na parapetu. Nebo tam žijí námořníci?

V rohu stojí vysoká bílá lampa, kterou tu nechal předchozí nájemník, a na zemi je nasráno od holubů. Neuklidnila to. Přijde jí, že se to tam hodí.

Když se snese tma a už není vidět na čtení, baví jí pozorovat, jak se postupně rozsvěcují a zhasinají okna naproti. Co za lidi tam bydlí? Chtěla by znát jejich příběhy. Ale ne ty obyčejné, kterými se každý holedbá v hospodě před kamarády. Chce slyšet ty, co se vypráví pod rouškou tmy, kdy už se posluchačům nemusíš dívat do očí, takže můžeš doufat, že tě nesoudí. A neodsuzují.

Je zvláštní, že na těch krásných balkonech nikdy nikdo nesedí.

čtvrtek, května 29, 2014

Jak se stát hrdinou amerického seriálu

Přemýšlíte, jakým směrem by se měla dál ubírat vaše kariréra? Uvažujete o tom, že se stanete seriálovým hrdinou? Pokud splňujete alespoň polovinu bodů u následujícího seznamu, máte slušnou šanci své přání proměnit ve skutečnost!



  1.  V dětství se vám stalo něco hrozně tragického - zabili vám rodiče nebo unesli sourozence. To vás zasáhlo natolik, že jste celý svůj život obětovali snaze najít pachatele.
  2. Osud je vám ale nakloněn tak málo, že viníky nemůžou být obyčejní kriminálníci, ale lstiví a záludní géniové, za nimiž často stojí mocné organizace.
  3.  Jste v podstatě nesmrtelní. 
  4. Navzdory bodu č. 3 se vám často na přelomu června a července stávají závažná, se životem skoro neslučitelná zranění. Přes léto je ticho po pěšine a v září se během týdne dvou zázračně uzdravíte.
  5. Jste buď vtipný, trochu asociální muž se zajímavými dovednostmi (geniální doktor, empat, deduktér...) nebo suchá žena, do které se často zamilovávají podivíni s nejrůznějšími vrtochy.
  6. Ve svém okolí máte někoho velice charismatického a až nadpřirozeně krásného. Na střídačku jste zamilován vy do něj nebo on(a) do vás. Vždy, když už to vypadá, že byste konečně mohli být spolu, stane se něco naprosto nepředvídatelného a krajně nepravděpodobného, a vaše cesty se zase na několik týdnů rozdělí.
  7. Nebojíte se riskovat život a už jste si zvykli na to, že bombu nezneškodníte dřív, než jednu dvě vteřiny předtím, než má vybuchnout.
  8. Ve vážně vypjatých chvílích NIKDY neslyšíte telefon, abyste si všechny problémy mohli pořádně vyžrat.

Kolik bodů ze seznamu splňujete? Měli byste na to stát se hrdinou? Zapomněla jsem na nějaký závažný bod, který do dotazníku musím nutně doplnit?

úterý, května 13, 2014

Co jsem se naučila v ... dubnu


  • Při běhu se můžete cítit jako postava ze seriálu.Ta, kterou zavraždí někde v roští, aby hlavní hrdinové měli co vyšetřovat.
  • Když už si budete myslet, že život nemůže být o moc jednodušší, Zewa vymyslí splachovací ruličky od toaletního papíru. Ten pocit, kdy ji prostě lupnete do mísy, je k nezaplacení!
  • Google mě opravdu zná - při navigování mi vždycky přidá deseti minutovou rezervu na bloudění.
  • Když budete sousedům otevírat s šedou jílovou maskou na obličej, budou se vás trochu bát.
  • Důvody k tomu mít ráda své poprsí jsou různé. Kamarádka to má třeba takhle: "Já mám svoje prsa ráda... Zakrývají mi břicho."
  • Když vám při pečení někdo řekne: "No jasně, klidně to tam narvi všechno," většinou to myslí ironicky. ( Pamatujte si to, když k pusinkám dosypáváte přes půl kila cukru. Zabráníte tomu, aby vám z nich vznikl karamel.)

čtvrtek, května 08, 2014

9 důvodů, proč je dobré být pár dní v nemocnici

Začalo to tím, že mi o víkendu vyskákalo pár pupínků na telě. Žádný velký drama. V pondělí jsem začala připomínat dalmatina a v úterý nefalšovaného indiána. To už mě přimělo ke změně mé filosofie, že tělo si s tím nějak musí poradit samo, a vydala jsem se k doktorovi. Čekala jsem, že si o mně bude myslet, že jsem hypochondr. Naopak se ale rozhodl, že mě chce ještě vidět a musela jsem strávit několik dní v nemocnici.



Ale pobyt v novém prostředí je jak stvořený ke sbírání nových životních poznatků. Takže jsem vlastně byla docela ráda!
Naučila jsem se například, že:

  1. V žádném městě se nebudete cítit jako doma, dokud tam nestrávíte alespoň pár dní v nemocnici. Takže Praho, už i ty jsi oficiálně mým domovem!
  2. Zhubnete. Nemocniční jídlo se nedá pozřít ani při nejlepší vůli.
  3. Poprvé v životě uvidíte východ slunce. Ano, tak brzo vás sestry vzbudí, protože od šesté hodiny ranní už vám krev evidentně nepoteče.
  4. Seznámíte se se spoustou nových lidí. Nic nesbližuje tak jako společné neštěstí.
  5. Čím hůře vypadáte, tím hezčí doktor vás bude ošetřovat. Trochu víc natečte v obličeji a třeba se dočkáte i Ryana Goslinga.
  6. Získáte dobré konverzační téma a univerzální výmluvu. ("Víš, drahý, já jsem to nádobí neumyla, protože jsem se teď vrátila z NEMOCNICE!")
  7. Nemusíte vybalovat věci, které jste měli o víkendu na chatě. Prostě si je jen převezete do nemocnice. Tomu říkám efektivní využívání času!
  8. Konečně budete mít čas zkotrolovat na Facebooku profily všech vašich známých.
  9. Budete se cítit tak žádaní jako nikdy v životě. Doktoři vás budou přemlouvat, abyste vždycky zůstali ještě o jeden den dýl. Kéž by to tak dělali i přátelé, k nimž chodíte na návštěvu.
Kdy jste naposledy byli v nemocnici vy? A co za skvělé věci jste se dozvěděli?

pondělí, dubna 07, 2014

Co jsem se naučila v ... březnu


  • Že jsem celý život držela diety špatně. Kamarádka: "Začala jsem jíst zdravě, takže jsem si k večeři nedala bůček, ale jen lehkou kachnu."
  • Že modřiny se můžou dělat i z toho, jak neustále vrážíte do vzduchu. Jinak si to prostě neumím vysvětlit.
  • Čas, kdy se muži rozhodnou ostříhat si vlasy, je ten, kdy už je mají moc nadýchané. Tedy alespoň podle mého přítele.
  • Jaro bez řezaných květin je jako hospoda bez řezaného piva.
  • Psací proces je komplikovanější, než by se na první pohled mohlo zdát: Zírám na kurzor -> Jdu na Facebook -> Napíšu tři řádky -> Zírám na kurzor -> Jdu na Facebook -> Smažu,co jsem předtím napsala. Repete.
  • Když jeden den v měsíci po ránu dojde káva, jsem ještě schopná to akceptovat. Když se to ale stane dvakrát...
Co za úžasná, život měnící moudra jste se v březnu naučili vy?

středa, dubna 02, 2014

Jsou pro vás sídliště jen betonové džungle?


Co vidíte, když jdete po nějakém obrovském sídlišti? Panelové králíkárny, rozčilené matky s neposlouchajícími dětmi a vypelichané psy? 
 
Nebo se od té džungle dokážete oprostit a všímáte si drobných detailů, které vám zvednou náladu? Rozkvetlého stromu uprostřed chodníků, nesměle kvetoucích sedmikrásek, veselého křiku hrajících si dětí, zpěvu ptáků a odlesků slunce v otevřených oknech?

Svět je takový, jaký se ho rozhodneme vidět.

Jak se koukáte vy?

neděle, března 09, 2014

Co jsem se naučila v ... únoru


  • Když se chce člověk vyléčit z angíny, musí nosit podprsenku. Mamka: "A musíš mít teplo na prsa!" Já: "Neboj, podprsenku nosím."Mamka: "Vychovala jsem tě dobře."
  • Že zvolit oblečení, které bude skrývat vaše nedostatky, je snazší než se na první pohled zdá. Kamarádka v tom má jasno: "Tak jsem si na ten ples vzala šaty s takovým výstřihem, aby mi nikdo nekoukal na špeky na břiše."
  • Pokud by existovala soutěž "Najdi nejprotivnějšího praktického lékaře", vyhrála bych na plné čáře.
  • Bydlet na okraji Prahy má jednu nespornou výhodu: v metru přečtete opravdu hodně knížek.
  • K novému internetbankingu od mBank by měli začít dávat školení. Strávit patnáct minut hledáním předdefinovaných příjemců moc efektivní není.
  • Z tvrdého světla v kabinkách by měla celulitidu i lahev od vína.
  • Mé mladší já vědělo, co dělá, když pro jistotu pilo bílé víno. Na rozdíl od červeného nedělá fleky na nových košilích, kabelkách a zdech kaváren. 
Co jste se v únoru naučili vy?

pondělí, března 03, 2014

9 důvodů, proč je dobré být nemocná


  1. Dospíte veškerý spánkové deficit, který před sebou hrnete už od Silvestra.
  2. Týden se nemusíte starat o žádné domácí práce. Naštěstí nemáte tolik sil, abyste se zabývali tím, že na vás stejně budou čekat. A v ještě větším množství.
  3. Zkouknete všechny díly vašich oblíbených seriálů. Má to jen jednu nevýhodu - Zkouknete všechny díly vašich oblíbených seriálů.
  4. Díky neustálému kašlání si vypracujete fakt dobré břišní svaly.
  5. Seznámíte se se spoustou nových lidí - hlavně, když se narychlo budete snažit sehnat volného praktického lékaře, který by vám před víkendem předepsal antibiotika.
  6. Prokážete si, že vydržíte týden bez kofeinu, alkoholu, nikotinu či jiných návykových látek. A ne, není podvádění, že většinu té doby se oddáváte sladkému spánku.
  7. Zhubnete jedno až dvě kila. A s trochou štěstí je naberete zpátky až po té party, na kterou se brzy chystáte.
  8. Za ty dvě a půl hodiny, co tvrdnete v čekárně, si zvládnete promyslet spoustu věcí. Jak vám je hrozně horko, jak vás nesnesitelně škrábe v krku, jaké lepší procesy byste zavedli do příjmu pacientů, jakou máte zimnici, že ten zázvor by eventuálně taky zabral...
  9. Využijete ÚPLNĚ všechny kusy vaší příborové sady. Koneckonců lopatkou na dort tu lučinu také namažete.

Také si tak užíváte, když jste natolik unavení, že nemůžete vylézt z postele?

pondělí, února 17, 2014

Jste připraveni hledat své motýly?



Seděla jsem otráveně na posteli. Přede mnou hromada neposkládaného prádla. Za okny se to mračilo tak, jako by měl v následujících minutách přijít konec světa. Můj zamračený výraz nadcházející apokalypse úspěšně konkuroval.

Hodila jsem vedle sebe sto dvacátý pár šedivých ponožek a bezmyšlenkovitě jsem se začala natahovat pro kalhotky. Když tu se mi pod rukou něco lehounce pohnulo. 
V první chvíli jsme s leknutím ucukla. Od vypraného prádla přeci jen nečekáte, že se bude hýbat. 
Ale pak jsem se zvědavě podívala zpátky a všimla si, že na černé krajce leží motýl. 

Párkrát nesměle otevřel a zavřel křídla
Ale i to stačilo, aby moje myšlenky projasnil zářivými odstíny cihlově červené a zahnal všechny chmury, které se na mě valily z okolních bouřkových mračen. 

V tu chvíli jsem se rozhodla, že bez ohledu na to, v jaké kdy budu náladě, nechám se od okolního světa příjemně překvapovat. Vždy si najde způsob, jak zlepšit náladu. Jde jen o to pořádně se dívat.

A co vy, jste připraveni hledat své vlastní motýly?

pondělí, února 03, 2014

Co jsem se naučila v ... lednu



I tento měsíc jsem se naučila spoustu důležitých životních lekcí, o které se s vámi prostě MUSÍM podělit:
  • Pečlivě opakovaný  výzkum prokázal, že s červeným vínem je žehlení vcelku snesitelná kratochvíle.
  • Že mé mladší já vědělo, co dělá, když pro jistotu pilo bílé víno. Na rozdíl od červeného nedělá fleky na nových košilích a zdech kaváren. 
  • Než začnete panikařit, že se vám rozbil zámek a nedostanete domů, je dobré zkontrolovat, že jste z výtahu vylezli ve správném patře.
  • Pokud si pamatujete doby, kdy první sníh byl už na Mikuláše, jste vááážně staří.
  • Článek "20 pokojových rostlin, které není tak snadné zabít," psal někdo vysloveně pro mě.
  • Že dostávat staré dobré dopisy je ještě lepší, než lovit ze schránky pohledy. 
  • Že trafikant je buď patologický lhář nebo se mě snaží sbalit, protože vždy, když tam přijdu, dopisní známky budou mít až za dvě hodiny.
  • Pít v lednu v tričku kávu na balkoně se nepoštěstí moc často.
  • Neviditelná výstava je příjemný zážitek, ale popálit a pořezat se, když doma poslepu připravujete oběd, je o dost intenzivnější. 
  • Že se můžete cítit vcelku trapně, když chcete jít po dvou měsících konečně žehlit a nemůžete si vzpomenout, kde máte uklizenou žehličku.
Co jste se v lednu naučili vy?

neděle, ledna 19, 2014

Jak jsem pekla perníčky

Hledáním receptu jsem strávila víc, jak dvě hodiny. Bylo to způsobeno tím, že mě víc zajímalo, jak cechy perníkářů před sebou tajily svoje recepty, jak používaly klidně i několik set druhů koření a některá těsta zrála více jak rok, než se upekla.

Po zevrubném výzkumu zvítězila staročeská receptura zaručující, že perníčky krásně změknou (ponaučení pro příští rok: takové recepty vetšinou nehorázně kecají!). Akčně jsem se okamžitě vydala do obchodu, abych nakoupila všechny potřebně ingredience. Jenže byla zrovna první adventní neděle a vypadalo to, že celá Praha měla s pečením stejný nápad jako já.

V obchodě neměli jediná vajíčka, v regálu na hladkou mouku byla narvaná strouhanka, a když jsem se prodavače zeptala, jestli nemají cukr krystal, zatvářil se tak pohoršeně, jako bych od něj chtěla koupit heroin.

Naštěstí jsem velice trpělivá a záchvaty hospodyňkovství mě popadají jen velice zřídka. Takže jsem druhý nájezd na nákup surovin zvládla odkládat až do sedmnáctého prosince. Tou dobou už měla Praha pravděpodobně napečeno, protože jsem sehnala vše potřebné. Ještě ten večer jsem připravila těsto a byla na sebe hrozně hrdá, že se mi nestal podobný trapas jako minule, kdy jsem chtěla udělat jen poloviční várku a kromě mouky jsem množství všech ostatních surovin zapomněla vydělit dvěma.

Oproti loňskému roku jsem už byla profesionálně vybavená - měla jsem vykrajovátka! Když jsem perníčky loni vykrajovala sítkem na čaj, určitě to bylo velice osobité, ale letos jsem si říkala, že už by to konečně mohlo být i estetické. Dokonce jsem dostala vytuněnou megaformičku, na které je víc tvarů, takže teoreticky by mělo být možné vykrojit víc kousků najednou.
Teoreticky.

Praxe byla taková, že se těsto nikdy neprořízlo úplně celé a hrozně se na megaformičku lepilo. Takže se mi většinou tak půlka perníčků nevykrojila vůbec a druhá půlka se zničila, když jsem se těsto snažila odlepovat.

Bylo to tak frustrující, že jsem si k tomu otevřela víno. Spolu s rostoucí hladinou alkoholu v krvi jsem byla stále víc tolerantní k bizarním tvarům, které jsem sázela na plech. A ke sklonku večera, kdy už bylo vidět na dno lahve, mě ani moc nepohoršovalo to, že jsem několik várek velice neesteticky spálila.

Ale bylo napečeno a o to přece šlo! A navíc díky spálenému jídlu prý budeme krásní. Takže nemáte zač!



Poté, co loni má drahá sestra zdobení na perníčcích okomentovala slovy: “Mno … je to takový … tvůj styl…,” jsem se letos rozhodla, že si s tím opravdu vyhraji. Shodou okolností jsem dostala zdobicí pistoli s návodem se spoustou motivačních fotek těch nejúžasnějších a nejjemnějších vzorů.

Hned dvacátého třetího jsem usedla ke zdobení. Matně jsem si pamatovala, že by se měl smíchat moučkový cukr, bílek a citronová šťáva. Pohodička. Vše jsem promíchala a začala ládovat pistoli. Nasadila jsem ten nejjemnější nástavec a dala se do zdobení. Tedy dala bych se … v ideálním světě. 
Takhle jsem začala mačkat na pistoli, abych z ní dostala trochu polevy a ono nic.
Zřejmě se tam usadila nějaká hrudka. To se může stát každému. Propíchla jsem dírku na nástavci špendlíkem a chtěla začít zdobit.
A ono zase nic.
Vzala jsem špendlík a opakovala celý manévr. A opět prd. Po pěti pokusech a několika sprostých slovech jsem pochopila, že tohle asi nepůjde.

Vzala jsem tedy větší nástavec. I s ním to přece bude vypadat krásně, utěšovala jsem se.
Podobnou mantru jsem si opakovala, i když jsem tam dávala ten největší, kterým by už musel projít i kostkový cukr. A vskutku, konečně poleva začala vytékat ven. Ale tak závratnou rychlostí, že o kreslení tenkých čárek nemohla být ani řeč.

Zmohla jsem se alespoň na dělání menších a větších teček. Zjistila jsem, že bylo úplně jedno, jestli zdobím pravou nebo levou rukou. A zbytek času jsem pak strávila tím, že jsem dumala nad tím, jestli je to tím, že jsem tak šikovná nebo tak nešikovná. Ehm.

Když jsem se se svými útrapami svěřila babičce, dostala jsem spoustu skvělých tipů, co příště dělat (a hlavně NEDĚLAT). Takže drazí příbuzní a přátelé - těšte se na Velikonoce, budu to testovat znovu. Uvidíme, jestli to už konečně zvládnu za střízliva.

středa, ledna 08, 2014

Co jsem se naučila v ... prosinci


  1. Že letošní Vánoce bych mohla shrnout ve třech slovech: víno, šampaňské, slivovice. Na shrnutí Silvestra bych jich potřebovala poněkud víc.
  2. Že velká část rodičů ze svých dětí tajně touží vychovat epileptiky. Jak jinak byste si vysvětlili ta bláznivě blikající světýlka za okny?
  3. Že příští Vánoce nesmím kupovat jídlo jako dárky. Je zvýšené riziko, že ho sním, než ho stihnu někomu věnovat.
  4. Že když nejedu vlakem, abych přijela včas, zasekne se před Invalidovnou metro a málem nestihnu autobus. Ten se pak ale cestou stejně rozbije, takže je to úplně jedno.
  5. Že je možné zabloudit na Václaváku. S GPS. Dvakrát.
  6. Že nejlepší část pečení vánočního cukroví je ta, kdy uždibujete těsto.
  7. Že zaručený recept na navození vánoční nálady je snídat každý den už od patnáctého prosince vánoční cukroví.
  8. Že se na to musí přes postel: Já na prodavače v Ikea : "Jak se dostanu ke stolům?" On: "Slečno, to musíte přes postel. Jinak se nikam nedostanete."
Co za život měnící a oči otevírající záležitosti jste se v prosinci naučili vy?

středa, ledna 01, 2014

Novoroční předsevzetí už mi lezou na nervy!

Nevím jak vy, ale já už jsem docela unavená slibovat si na začátku KAŽDÉHO nového roku, jak už letos konečně zhubnu, přestanu pít alkohol, začnu běhat a budu cestovat jako o život. Po těch letech už se to poněkud okoukalo.



Proto jsem letos tvorbu předsevzetí nechala na automatickém generátoru. Ten mi určil, že v roce 2014 budu usilovat o následující:
  1. Naučím se vázat kravatu.
  2. Zlepším někomu den.
  3. Budu pozitivní.
  4. Dotknu se prstů na nohou.
  5. Udělám nějakou dobrovolnickou práci.
  6. Poskládám papírovou vlaštovku.
  7. Budu přítomná v každém momentu.
  8. Nastřelím si piercing.
  9. Pozdravím cizince.
  10. Natočím krátký film.
Bylo by hezké, aby plnění všech předsevzetí v životě bylo tak snadných, jako udělat vlaštovku nebo naučit se vázat kravatu. Ale zase na druhou stranu, když by to nebyla výzva, měli bychom i přesto radost v momentě, kdybychom svých cílů dosáhli?



A co vy, jaká si dáváte novoroční předsevzetí? Lezou vám už taky ta klasická na nervy?