Balkonová

Seděla na balkóně a usrkávala rum obalena v namodralém kouři. Četla knížku a poslouchala, jak páteční Praha pomalu utichala, když se lidé po práci vraceli ke svým televizím a pivu za patnáct korun, a když se rozjeli na chatky za městem, aby splynuli s přírodou a vytrhali plevel ze svých bio mrkví nacucaných olovem.

Tenhle balkón pro ni byl zvláštní místo. Na chodbě, takže jsi každýmu na očích, ale přesto nikoho nezajímá, co se tam děje. Ve spodních patrech jim přes zábradlí visí sytě červený muškáty, na tom jejím je zprohýbaná kovová síť proti holubům. Je zvláštní pocit, když přes ní pozoruješ okna naproti. Na jednom balkonu pořád visí modrá trička. Přijde jí, že je tam věší schválně, aby ladila se žlutými květinami, které mají vyskládané na parapetu. Nebo tam žijí námořníci?

V rohu stojí vysoká bílá lampa, kterou tu nechal předchozí nájemník, a na zemi je nasráno od holubů. Neuklidnila to. Přijde jí, že se to tam hodí.

Když se snese tma a už není vidět na čtení, baví jí pozorovat, jak se postupně rozsvěcují a zhasinají okna naproti. Co za lidi tam bydlí? Chtěla by znát jejich příběhy. Ale ne ty obyčejné, kterými se každý holedbá v hospodě před kamarády. Chce slyšet ty, co se vypráví pod rouškou tmy, kdy už se posluchačům nemusíš dívat do očí, takže můžeš doufat, že tě nesoudí. A neodsuzují.

Je zvláštní, že na těch krásných balkonech nikdy nikdo nesedí.