pondělí, listopadu 10, 2014

Jak jsem vyzvedávala sestru


Na letišti máme s mamkou tolik času, že si stíháme vypít zatraceně silné cappuccino, opakovaně zajít na záchod, prohlédnout výstavu v příletové hale a probrat vše, co se událo za poslední měsíc, kdy jsme se neviděly (s mírou podrobností, jaké si sdělujeme, vězte, že to byla opravdu dlouhá doba).

Deset minut před očekávaným příletem se přesouváme před světelné tabule hlásající přílet jednotlivých letadel. Prodíráme se skrz dav čekající na navrátivší se  z Osla, Kuala Kumpur a Johannesburgu až úplně dopředu, aby nás sestra náhodou nepřehlédla. Opovržlivě koukáme na ty, kteří čekají s malými decentními cedulkami se jmény na neznámé návštěvy a s hrdostí vytahujeme papír velikosti štědře pojatého reklamního poutače. Americká vlajka, která je na něm nakreslená, se odráží až na protější stěně spolu s nápisem: "Welcome, Ms Eva!"

S potutelnými úsměvy kolem nás projde zástup turistů z Johannesburgu. Nedbáme jejich pokřikování a vlajku držíme odvážně dál. Když uličkou protančí několik blonďáků z Osla, sestry let už má být dávno odbavený a kufry předány majitelům. Ale ona stále nikde. To se včera večer s opojnou Amerikou loučila tak vehementně, že dneska zapomněla nastoupit do letadla?

Přešlapujeme z místa na místo. Částečně nedočkavostí. Částečně tím, že už nás z držení vítacího poutače začínají obstojně bolet ruce.  Třeba se ještě někde srdceryvně objímá s Georgem, kterého cestou potkala.

Dalších pět minut. Kolem nás se vystřídal už několikátý hlouček čekatelů. V tom se mamce rozhuláká mobil.
"Ahoj, kde jste?" slyším sestry hlas.
"Čekáme u těch cedulí," odpovídá mamka.
"Já taky. Ale nevidím vás tu."
"To je divný."
"Nejste na špatným terminálu?"
"Určitě ne," obdivuju mamku, jak je o tom skálopevně přesvědčená.
"Přiletěla jsem na jedničku."
"Ahá," odpovídá mamka a oči upírá na obrovskou ceduli s nápisem "Terminál2".
"Tak tam počkejte. Přijdu si vás vyzvednout."
Řidič vedle nás jen pobaveně kroutí hlavou. A tak čekáme dál. Hlavně, že jsme přijely tak brzo, abychom se náhodou neminuly.

pondělí, listopadu 03, 2014

Jak si představujete ideální rodinný víkend?

Zdroj: Ivana Kvasnicová, novinky.cz

 Mohli byste třeba společně k obědu uvařit řízky s bramborami. Opatlat si prsty ve smíchané strouhance s vajíčkem a stěžovat si, jak tupá je škrabka na brambory.
Pak byste mohli jít na procházku ve spadaném listí nabalení do huňatých svetrů a divoce puntíkatých holinek.
Skákat do louží.
Sbírat kaštany a vracet se domů s tvářemi rudými od větru.
Pít teplé kakao a vyprávět si. Sedět zachumlaní v dece na gauči a číst si ze zažloutlých stránek knížky po babičce.

Mohli byste, ale...

Proč pracně škrábat brambory, když v nákupním centru vám udělají hranolky a cheeseburger za pět minut?
Procházet se můžete i mezi obchody s oblečením a drahou kosmetikou.
Než skákat do louží, skočte si raději pro nové náušnice a legíny.
Sbírejte rozsypaný popcorn mezi vibrujícími sedačkami v kině. Určitě při tom taky trochu zrudnete.
Mlčte a sledujte, jak se obří roboti mlátí v osmém pokračování filmu, který měl stejný rozpočet jako některé africké státy.
A ať nikdo netvrdí, že jsme konzumní společnost, zajděte si na výstavu pisoárů v přízemí.

Četli jste Konec civilizace od Aldouse Huxleyho?