Letní sen, dávný

Čas se slil do nekonečné spirály.
Minuty se vlekly jako roky,
hodiny utíkaly mrknutím oka.

Šli vedle sebe
a před sebou
a za sebou.
Nebylo jasné, kdo vedl a kdo následoval.

Nemusela se
na něj koukat, aby cítila jeho přítomnost.
Nemusela se
ho dotýkat, aby znala hebkost jeho rukou.

Nebylo to jen jeho současné já.
Věděla,
jak ho život změní ve stáří.
jak mu události,
                          jež ho teprve čekají,
nahrbí záda a vysunou bradu dopředu.

Kráčeli vedle sebe
a před sebou
a za sebou
jako to dělali, když jejich současná těla ještě nebyla narozena.

Sen,
který byl reálnější
než vše, co doposud zažila.