Co jsem se naučila v ... listopadu

 

• To, že jíte k obědu čokoládu, neznamená, že jste líní jít na nákup, ale že si užíváte života!
• Kašmírový svetr v sobě má sice jen 5% kašmíru a šunková pizza 0,5% šunky. Ale obchodníci aspoň díky tomu mají 100%ní zisky.
• Když zdravotní sestra řekne: "Za minutku jsem u Vás," znamená to, že v čekárně ztvrdnete tři čtvrtě hodiny.
• Na opravení odpadní trubky od záchodu je třeba šest lidí. Pět se přijde podívat, než to jeden konečně opraví.
• Není od věci nosit do bazénu vaše brýle. Nestane se, že si spletete, s kým flirtujete.
• Po hlášce: "A víš, z čeho se dělají vajíčka?", na jídlo z Mc Donalds přejde chuť.
• WiFi v Pendolinu funguje jen, když je signál. Což znamená, když stojíte na nádraží v Praze. Praktické. 

Co jste se naučili vy?

Co takhle slavit i něco jiného než jen narozeniny?

Přemýšleli jste někdy nad tím, že kromě narozenin a svátků byste taky chtěli slavit také něco, na čem máte vlastní zásluhu?

Třeba páté výročí toho, kdy jste poprvé sami řídili víc, jak sto kilometrů potmě?

Nebo krásné desáté kulatiny ode dne, kdy jste upekli první poživatelný(!) dort?

Mě osobně se možnost slavit i něco jiného než to, že bez přestání stárneme, hodně líbila, a proto, když jsem se dočetla o projektu "Kniha Milníků", hned jsem se rozhodla takovou knížku pořídit i pro sebe.

O co jde?

Idea je velmi jednoduchá. Koupíte si notýsek a stránky si rozdělíte na jednotlivé dny v roce (1. ledna, 2. ledna...). Nevpisujte roky, ty doplníte až spolu s nějakým milníkem, který do své knihy budete zanášet.

Do knížky si můžete zaznamenat jakoukoli situaci, která se vám v životě stala a byla pro vás důležitá, jste na ni hrdí nebo vás posunula někam dál. 

Bojíte mluvení na veřejnosti? Určitě si do knihy budete chtít zaznamenat první den, kdy jste se před prezentací netřásli strachy. Povýšili vás konečně v práci? Našli jste si nového přítele? Naučili jste se žonglovat? Trhli jste rekord a kytka vám doma vydržela déle jak půl roku? Zaznamenejte to všechno! 

Díky tomu si vaše úspěchy budete moct připomínat třeba i za deset let, kdy byste na ně už dávno zapomněli. Uvidíte, kolik se vám toho už povedlo, a také to, jak jste se za ta léta změnili. To, co jste dřív považovali za úspěch, vám pak může díky vaší snaze připadat jako běžná věc. Například když budete dávat proslovy před desítkami lidí ve vašem novém skleníku.

Já si podobnou knížečku vedu už přes rok. Nedávno jsem jí listovala a kromě některých úspěchů, na které zapomenete asi jen stěží (třeba to, že jsem dostudovala vysokou, nebo se přestěhovala do Prahy), jsem si připomněla spoustu milých drobností, na které bych si normálně ani nevzpomněla.

Víte, co je na tom skvělé? Když budete zapisovat poctivě, za chvíli budete mít důvod k oslavám skoro každý den a nebudete muset čekat jen na narozeniny nebo svátek. To, jak přesvědčit ostatní, aby vám kupovali dárky i v den první upletené čepice už vám ale bohužel neporadím.

Jak jsem potřebovala instalatéra

To se takhle vrátím z akce ve dvě hodiny ráno a jediné, na co se těším, je to, že budu moct spát až do osmi. V půl šesté ráno ale zjistím, že tak růžové to rozhodně nebude. Nejdřív si myslím, že se mi to jenom zdá a snažím se to ignorovat. Tou dobou mám ještě soukromou půnoc. Ale zuřivé bušení na dveře neustává.

Vyženu tedy přítele z postele, aby se šel podívat, co je to za blázna, a dozvídám se, že sousedce úspěšně vytápíme byt. Zavolám instalatéra, zhruba mu popíšu, co se děje ("Tady jsou nějaký trubky a teče přes ně voda." "Jaký trubky?" "No, šedivý."), a on slíbí, že do hodinky přijede.

Stihnu se v klidu nasnídat, zacvičit si, umýt nádobí, pověsit prádlo a odpovědět na veškerou korespondenci. V půl desáté mi začne být trochu divné, že tu ještě není. Volám tedy znovu. Z instalatéra vyleze, že  má vlastně na starost nějakou velkou zakázku a že k nám to nestihne. Zní při tom, jako by vyzrazoval státní tajemství, takže poznámku o tom, že to mohl říct rovnou ráno, si nechávám pro sebe.

Volám někomu dalšímu. A ten skutečně do hodiny přijede. Ukážu mu trubky na záchodě, on velice významně pokývne hlavou, aby celé závadě dodal na pořádném významu,  a pustí se do práce.

Očekávám, že to bude podobně zdlouhavé, jako když jsem se ho snažila dostat do bytu. Ale to se pletu. Neuběhne ani deset minut a instalatér už vypisuje fakturu.

"Dva tisíce, mladá paní."

Nevěřícně na něj vykulím oči. Za deset minut práce?

Instalatér z mé mimiky pochopí, že se mi to nelíbí, a tak hned dodává: "To víte, havarijní výjezd."

"Po pěti hodinách?"

"No, já tu byl do hodiny," usadí mě a natáhne ruku pro peníze.

Neochotně zaplatím a doufám, že od instalatérských problémů budu mít zase na několik let klid.

Ale...

O měsíc později

Je sobota. Půl desáté večer. Sedím na gauči zachumlaná do deky, čtu knížku a koketuju s myšlenkou, že usnu. Ozve se zabušení na dveře. Sousedka. Vytápíme jí byt.

Jdu zkontrolovat, jak je to možné. Instalatér trubku sice opravil, ale tím způsobem, že horní a dolní část spoje, kde to netěsnilo, oblepil slaboučkými proužky izolační pásky. Oprava za dva tisíce jak bejk.

A světe div se, dolní proužeček se odlepil!

Přítel volá instalatérovi. Na číslo, které by mělo být dostupné nonstop. Ale jediné, co se z druhé strany ozve, je: "Volaný účastník je nedostupný. Zavolejte prosím později."

Zjišťuji, že víc překvapená bych byla, kdybychom se skutečně dovolali.

Je nám jasné, že sousedka by nás pravděpodobně zabila, kdyby jí celý víkend přes strop prokapávala voda. Akčně jedeme do Globusu a v posledních minutách před zavírací dobou se nám povede ukořistit několik druhů izolačních pásek. 

Zbytek večera pak trávíme velice romanticky na záchodě postupným oblepováním odpadní trubky. No řekněte, co víc si člověk o víkendu může přát? Sedět přitulení na gauči a za světla svíček popíjet červené víno? Nad záchodovou mísou se přece můžete tulit úplně stejně!

V pondělí mi milý pan instalatér po telefonu oznámí, že reklamaci na "opravu" v žádném případě nepřijme. A že se prý musí vyměnit celé trubky, ať si to laskavě domluvíme s bytovým družstvem.

Než stihnu přesně artikulovat svůj vztek a nespokojenost, instalatér telefon pokládá.

Volám tedy majiteli bytu, aby se rozhodl, co s tím bude chtít dělat.

Majitel se na to přijíždí podívat. Významně kýve hlavou a říká, že to dá vědět předsedovi družstva.

Předseda družstva se na to přijíždí podívat. Významně kýve hlavou a říká, že to dá vědět instalatérovi.

Instalatér se na to přijíždí podívat. Významně kýve hlavou a říká, že to dá vědět jiným instalatérům.

Jiní instalatéři se na to přijíždí podívat. Významně kývou hlavou a říkají, že během několika dnů to přijedou opravit.

Heuréka! 

Trubky nám naštěstí opravili. Ale doufám, že příště nebudou muset měnit třeba elektrické rozvody. Takový nápor lidí bych asi nezvládla.

Jak jsem si šla zaběhat

Nejdřív mi to vychválila kamarádka. A ještě ten večer i moje sestra. Že prý vůbec nevadí, že už je skoro listopad, a jde to dělat i v zimě. Že u ničeho jiného si tak nevyčistíte hlavu od stresu. A ta svoboda, kterou zažijete!

Když takové ódy slyšíte a hned ze dvou nezávislých zdrojů, tak vás to prostě namotivuje!

A tak jsem si obula boty, stáhla aplikaci do mobilu, vyštrachala starou sportovní bundu a šla si zaběhat na pole za paneláky, kde jsem v létě během pomalých romantických procházek běžce potkávala. Tenkrát jsem na ně koukala jako na mimozemšťany, ale pryč s předsudky!

Hned před domem jsem se minula se sedmnácti letou slečnou, která můj sportovní outfit sjela tak znechuceným pohledem, že jsem skoro dostala chuť jít se za svou neestetičnost omluvit. A vrátit se zpátky domů, abych nepohoršila někoho dalšího. Naštěstí (nebo bohužel?) jsem si včas uvědomila, že za mě uvažuje lenost, a pokračovala.

Prvních pět minut jsem si připadala jako trénovaný olympionik a úplně jsem cítila tu volnost a svobodu. To když jsem se rozehřívala rychlou chůzí.

V následujících patnácti minutách jsem byla naprosto unesená z toho, že jsem schopná běžet dál než k ujíždějící tramvaji. Ostrou bolest v boku a křupání v kolenou jsem hrdinně ignorovala (při cestě zpátky už to bohužel tak snadno nešlo).

Zbývající čtvrt hodinu jsem si nadávala, proč jsem sakra doběhla tak daleko, když se teď stejnou vzdálenost musím vracet.

Takže za mě osobně zůstanu nadále při tom, že na běžce budu koukat jako na mimozemšťany, co mají zvláštní sklon k sebetrýznění a teď na podzim ještě zvýšenou odolnost proti chladu.

 Ale je pravda, že hlavu si pročistíte – veškerou mozkovou kapacitu bude zaměstnávat akutní nedostatek kyslíku a na vymýšlení blbostí nezbude prostor.

Co jsem se naučila v říjnu

Měsíc uplynul jako voda a já jsem zase o moudřejší o spoustu veledůležitých, život zachraňujících poznatků. No řekněte, věděli jste, že:

1. Když pijete víno se jménem Fat Bastard, je úplně jedno, jak bude chutnat. Cool název zachrání i to, kdyby z něj prskala síra.
2. Jestli mě někdy přestane bavit focení, otevřu si vlastní kuskusárnu. Ještě jsem neochutnala žádný recept, ve kterém by mi nechutnal.
3. S nástupem podzimu začne existovat jen a pouze černá barva oblečení.
4. Hrát Český film je záruka toho, jak si pošlapat sebevědomí.
5. První věc, kterou se musíte naučit při práci s Photoshopem, je: Ukládat, ukládat, ukládat! Padá v těch nejnevhodnějších chvílích. Otestováno.
6. Je pravda, že při běhání si pročistíte hlavu. Všechny mozkové buňky totiž bude zaměstnávat akutní nedostatek kyslíku.

Jak jsem hrála šachy

Můžu vám zaručit, že když vylezete po dvou hodinách ze saun, zabalíte se do měkkých županů, dáte si mojito a místo Člověče, nezlob se rozehrajete partii šachů, budete se cítit jako ti největší intelektuálové.
Tedy dokud u toho nezačnete mluvit...

Já poté, co jsem šest tahů zabila tím, že jsem utíkala s koněm: "Toho koně bych nejradši jen tak z principu utratila."
Sestra: "Neboj, brzo půjde na salám."

Já, když jsem přišla o dámu: "Se ti to s tou tvojí čarodějnici machruje, co?"
Sestra: "Je mi jasný, že bys obětovala i krále, jen abys mi jí taky zamordovala." 

Já: "Záleží na tvojí taktice a strategii."
Sestra: "Tu se nikdy nedozvíš ... protože neexistuje."  

Sestra, když jsem nesmyslně obětovala svojí dámu: "Taková drama queen!"

Já, když sestra získala druhou dámu: "Hele, když král dojde do cíle, můžu ho taky za něco vyměnit?"


Schválně, jestli uhodnete, kdo vyhrál? 

Budu se s tím muset smířit. Nebo ne?

Když jsem před pěti lety seděla v zubařském křesle, z očí se mi valily slzy a zubařka mi přes hlasité, vysoké vrčení vrtačky vysvětlovala, že ta znecitlivující injekce prostě musela zabrat a že tu šílenou bolest jsem si jen ze strachu vsugerovala, říkala jsem si, že to tak hold je a budu se s tím muset smířit.

To samé jsem si jako mantru opakovala, když mi při jiné návštěvě při usilovném vrtání málem vysadila čelist z pantu a pak se přes průhledný štít dotčeně ohrazovala, že to je hloupost a takhle to nefunguje. Co se dá dělat. Zubař je zubař.

Po těchto dvou libových zážitcích jsem pokušení jít na preventivní prohlídku úspěšně odolávala několik let. Teprve nedávno jsem se roztřeseným hlasem objednala k nové zubařce tady v Praze.

A když jsem přišla do ordinace, připadala jsem si jako Alenka v říši divů.

Po mém příchodu zubařka vstala, podala mi ruku a představila se.

Pečlivě mi vysvětlila, co bude v puse vytvářet.

Při dávání umrtvovací injekce se omlouvala za to, že to je nepříjemné.

Pak se pravidelně ptala, jestli mě někde něco nebolí a nepotřebuji si odpočinout.

A já nemohla přestat myslet na to, co všechno jsem už v životě akceptovala jako nevyhnutelné zlo, i když to tak vlastně vůbec nemuselo být.

.

9 věcí, které musíte stihnout na podzim

Listí na stromech se pomalu začíná barvit do těch nejúžasnějších odstínů žluté a červené. Noční teploty se nebezpečně přibližují k obávané nule. 

 A tady je seznam 9 věcí, které na podzim bezpodmínečně musíte stihnout, abyste si správně vychutnali všechny jeho půvaby:

1. Při cestě na důležitou schůzku zapomeňte deštník. Díky tomu se vám na hlavě vytvoří tak neotřelý účes, že ostatní prostě nebudou moct neocenit vaší odvážnost!
2. Vychutnejte si první podzimní škrabání auta. Bez rukavic a ideálně v den, kdy nejvíc chvátáte.
3. Vstávejte za tmy.
4. Protestujte proti končícímu létu tím, že budete chodit málo oblékaní.
5. Alespoň jednou pořádně nastydněte. Bez rýmy to prostě není pravý podzim.
6. Vybalte zimní oblečení a zjistěte, že se do půlky šatníku nevejdete. Nic není větší motivace na hubnutí!
7. Už od prvního záříjového týdne si v supermarketech užívejte vánoční výzdobu.
8. Zabalení do deky a s hrnkem horkého čaje závistivě prohlížejte fotky přátel, kteří se zrovna vracejí z posledních dovolených u moře.
9. Začněte zase chodit do školy. Nebo buďte pořádně škodolibí, jestliže už to máte za sebou. A nepřipouštějte si, jak jste staří ... i když vlastně můžete, podzimní deprese mají i své vlastní pojmenování.

Ještě, že už to otravné léto skončilo!

Co jsem se naučila v srpnu a taky září - dvojitá dávka moudrosti!

1. Že po barvení vlasů to v koupelně vždycky vypadá, jako kdyby tam došlo k brutální vraždě a ne pouze k nevinnému zkrášlování.
2. Že když půjdete do optiky s prsty a brýlemi naprosto zapatlanými od vteřinového lepidla, bude to docela ponižující zážitek.
3. Že neexistuje moc lepších způsobů, jak začít den, než s hysterickým bušením na dveře sousedkou, které vytápíme být.
4. Že i od zubařky můžete slyšet něco, co nečekáte: "Dám vám tohle. To je fakt dobrý matroš."
5. Že trpělivost má své hranice. Průměrný spolujezdec například vydrží nekomentovat to, že jste stále nepředjeli toho cyklistu před vámi, méně než dvacet minut.

Srpen byl také velice poučný. Naučila jsem se:

1. Že fučí-li vichr, je vhodné při věšení prádla používat kolíky. Nebudete pak muset oblečení hledat po širém okolí.
2. Že ten pocit, kdy lovíte něco barevného ze schránky a zjistíte, že to nejsou otravné letáky ale pohled, je prostě skvělý!
3. Že sobotní snídaně v posteli jsou jedním z mnoha důvodů, proč se nikdy nesmí zrušit víkendy!
4. Že přísloví: "S chutí do toho a půl je hotovo," při cvičení rozhodně neplatí. Jinak bych to s úsměvem mohla po třiceti minutách zabalit.
5. Že stejně neadekvátně jako já v pneuservisu se musí cítit snad už jen chlapi na gynekologii.
6. Že jeden den píchnout pneumatiku a druhý nabourat v autobuse vyžaduje zvláštní dávku štěstí.
7. Že kytky můžou zvadnout proto, že je moc zaléváte.
8. Že britští seriálové hrdinové umírají jinak než američtí. Nemají poslední slova, nejde je na poslední chvíli zázračně zachránit a při jejich odchodu na onen svět nehraje patetická hudba. 

18 kroků, jak pověsit rám z Ikey. Složitě a pomalu.

1. Jděte do Ikey pěšky. Chcete přeci koupit jen pár drobností.
2. Drobností ... to je podobná lež, jako když řeknete: "Jdu na jedno." Dva kilometry v rukou táhněte metr široký obraz. A přibalte pár křehkých skleniček, abyste po cestě zažili trochu adrenalinu.
3. Rozbalte rám. A pak pečlivě vyhažte všechen odpad, do kterýho byl rám zabalený. I s návodem na pověšení, samozřejmě. 
4. Dostatečně dlouho rozmýšlejte, co za fotku do rámu vytisknout, abyste stihli zapomenout úplně všechny pokyny ohledně věšení (později budete chtít pověsit raději sebe, je to jednodušší).
5. Když vytisklá fotografie konečně dorazí, vezměte první hřebík, na který doma narazíte, a pokuste se ho natlouct do betonu.
6. Buďte vytrvalý! Ty tři díry, ze kterých se na vás vydrolil beton, jsou v poměru s celou zbývající, nepoškozenou stěnou přijatelné ztráty.
7. Vhodný čas k přerušení činnosti je až v okamžiku, kdy vám začne modrat nehet na palci od toho blbého kladívka.
8. Přiznejte si, že budete potřebovat nějaké tenčí hřebíky, a vydejte se pro ně do Hornbachu.
9. Kupte jich dostatečnou zásobu. Nikdy nevíte, kolik jich omylem při zatloukání ohnete.
10. Pět. Pak vám dojde, že tudy cesta nepovede.
11. Vydejte se do Hornbachu pro twenty háčky určené speciálně pro beton.
12. Zatlučte první a zjistěte, že je moc tlustý na to, aby se protáhl očkem, které je připevněné na vašem metrovém rámu.
13. Prozkoumejte pořádně rám a zjistěte, že je tam nějaký složitý mechanismus ("K čemu tam proboha dali ten drát?!?") a vy nemáte potuchy, co s tím. Matně si vzpomeňte, že jste před 14 dny vyhodili návod k použití.
14. Při testování, co by s tím šlo udělat, očko i drát pořádně zohýbejte, aby s nimi v budoucnu nešlo tak snadno manipulovat.
15. Na týden věšení odložte. Třeba to nějak samo uzraje.
16. Osmý den těsně před spaním si uvědomte, že nemůžete být jediný nešikovný člověk na světě a začněte googlit.
17. Během minuty najděte diskuzní fórum "Jak pověsit rám z Ikey". Pročtěte ho, koukněte se na video návod na youtube a jděte spát.
18. Po probuzení buďte tak nedočkaví, že konečně víte, co s tím, takže začněte zatloukat v sedm hodin ráno.

Pak si přečtěte "11 způsobů, jak si znepřátelit nové sousedy snadno a rychle", abyste věděli, kde jste v posledním bodě udělali chybu.